Popeleční středou začíná postní doba, která připravuje katechumeny a věřící na slavení velikonočních tajemství. Katechumeni vstupují do bezprostřední přípravy na křest a ostatní věřící se pokáním připravují na obnovení křestního vyznání. Všichni jsem zvání k horlivější modlitbě, naslouchání Božímu slovu a skutkům milosrdenství.
Na základě židovské praxe byli také kajícníci, kteří začínali své veřejné pokání na začátku postní doby označováni popelem. Od 10. století toto označení přijímají všichni věřící.
Základem našeho pokání je skutečnost, že Bůh nechce smrt hříšníka (Ez 33,11). Už když vyháněl zhřešivšího Adama z ráje do pouště se slovy, je že prach a v prach se obrátí (Gn 3,17), měl připravenou cestu pro jeho návrat (Gn 3,15). Kristus odešel na 40 dní na poušť, aby vyhnaného Adama hledal a zvítězil na hadem. Tím předznamenal skutečnost kříže, k níž naší čtyřicetidenní postní dobou směřujeme.
Skutečnost, že si dáváme sypat popel na hlavu, je znamením, že uznáváme svou hříšnost a chceme konat pokání, že se chceme čtyřicet dní postit jako náš Pán a že se jím chceme nechat nalézt, a že věříme v Boží milosrdenství, které se na nás uskutečnilo, když se Ježíšovou smrtí a vzkříšení otevřela brána, kterou Adam zavřel.
Doba postní trvá od Popeleční středy až do začátku mše na památku Večeře Páně na Zelený čtvrtek. Od začátku postní doby až do velikonoční vigilie se neříká Aleluja. Středa, kterou začíná postní doba, je všude dnem postu (podle Kodexu kanonického práva se jedná o půst zdrženlivosti masa, kterým je vázán každý křesťan starší 14 let a půst újmy, kterým jsou vázání všichni ve věku 18-60 let); v ten den jsou věřící označováni popelem. Šestou nedělí postní začíná Svatý týden, říká se jí "Květná (palmová) neděle". Svatý týden je zaměřen na Kristovo utrpení po jeho mesiánském vjezdu do Jeruzaléma.
