Ježíš je vítán jako král, jako syn Davidův. Dostává se mu mesiášského titulu. Je oslavován, veleben, chválen. Řekli bychom, že si užívá svou hodinu slávy. Ale je to skutečně oslava jeho osoby, o kterou stojí?
Vstupujeme do týdne, ve kterém si budeme připomínat, znovu prožívat, ty nejdůležitější události Ježíšova života. Nesmíme zůstat jen u vzpomínání a nesmíme zůstat jen u laciného sentimentu.
Máme spolu s Ježíšem vstoupit do událostí, které nám liturgie Tridua předkládá. Buďme po celou dobu s ním, buďme po jeho boku a ptejme se: Pane Ježíši, kde v této konkrétní události z tvého života stojím já? Jsem skutečně tvým přítelem nebo mi jde o to jen na chvíli zůstat v tvém výsluní? Jsem mezi tvými milovanými nebo stojím na straně těch, kteří ti usilují o život? Jak bych se v dané situaci zachoval já?
A ještě na jednu věc bychom neměli zapomínat. Zkusme se na všechny nastávající události z Ježíšova života podívat perspektivou jeho slavného vzkříšení s vědomím, že jej to sice stálo život, ale i s vědomím, že On už zvítězil nad zlem, nad hříchem i smrtí.
Photo by Grant Whitty on Unsplash